Další měsíc za mnou
Uteklo to a už mám za sebou další měsíc, je mi 5 měsíců a vážím přes 18 kg! Našla jsem si novou kamarádku Laru, je to ohařka, asi o měsíc mladší a o spoustu kilo lehčí než já, však oni ohaři jsou jak laňky, zato my labradoři jsme spíše jak medvídci. Vždy když se potkáme, tak spolu strašně dovádíme, skáčeme si po hlavě, pereme se a koušeme se, ale vše v rámci kamarádství.... Už pomalu končí léto, moji malí páníčci Adámek s Laurinkou půjdou za chvilku zase do školy a do školky. Měli jsme jet ještě na jednu dovolenou na Slovensko, dokonce se zastavit i v Tatrách, ale páníčkům se rozbilo auto, tak jsme nejeli, místo toho mi koupili košík a začali jsme jezdit autobusem, byli jsme i v Praze a jela jsem i metrem a tramvají, ale až tak mě to nezajímalo, celou dobu jsem jen klidně ležela jakoby nic. A taky jsem jela vlakem a hádejte kam, na Jižní Moravu, odkud pocházím. Koupala jsem se tam ve vodní nádrži Nové Mlýny a v řece Dyji a hlavně jsem tam byla na výcvikovém setkání, kde jsem se setkala s paní chovatelkou Alexandrou Brablíkovou, to je ta hodná paní, která se o mě první dva měsíce mého života starala. Na setkání tam byla také spousta dalších labradorů, s některými máme dokonce společného dědečka, pak tam byla o týden mladší štěňátka Lacey a Lecter a hlavně moje ségry Kaila a Lusy a brácha Jáchym. Lusy a Jáchym mají nová jména, ale patří k nám do "K"áček. Byla jsem opravdu moc šťastná, že jsem se s nimi viděla, dováděla a běhala. Paníčkové mi tam koupili dummy, tak už se učím aportovat, jak na suchu, tak z vody...a občas mi to i jde. Také už umím docela slušně "sedni", "k noze", "dej pac" a "lehni", jen to občas přeženu a lehnu si až na záda a docela se mi i daří "čekej".